Úvod do sportovní fyziologie

Ukázka článku z měsíčníku LEVEL UP – Research review, číslo 6, září 2022.

Bohužel vše dává smysl pouze v případě velmi dobrých znalostí. I přestože věda učinila za posledních 50 let obrovský pokrok, stále nás v dokonalém poznání limitují možnosti pozorování tak složitých systémů, jakým lidské tělo bezpochyby je. Když k tomu přičteme fakt, že lidské tělo v extrémních podmínkách, čímž sportovní zátěž určitě je, reaguje velmi individuálně, získáme tak komplexní rovnici, že pro pochopení či praktické použití je potřeba používat různá zjednodušení a modelování.

Zde velmi často bývá právě kámen úrazu. Vysvětlím na příkladu z počátku 20. století, tehdy provedený pokus s elektrickou stimulací svalů izolovaného neprokrveného preparátu žabích stehen došlo postupně k vyhasnutí svalových kontrakcí a současně byla zjištěna vysoká hladina laktátu. Toto pozorování vedlo k nepřesnému úsudku, že zvýšení hladiny laktátu způsobuje svalovou únavu.

Chybou tohoto pokusu bylo, že pozorování bylo vytrženo z kontextu funkce celého těla. Bohužel pro vědce té doby, zrovna laktát je molekula, která je prakticky ubiquitní (všudypřítomná) a její podstata může být pochopena správě jen v kontextu celého organismu.

Vždy ověřujte, zda to, co pozorujete je opravdu to, co chcete pozorovat a jestli pozorování opravdu chápete ve správných souvislostech. Sportovní fyziologie pomocí experimentů s využitím přístrojů popisuje procesy v lidském těle v souvislosti se sportovním výkonem. V principu je provedení experimentu velmi jednoduché, sportovec je vystaven nějaké definované zátěži a v průběhu testu jsou sledovány různé parametry, které umožní pochopit co se během zátěže či po ní v těle děje.

Díky technologickému pokroku již není provádění zátěžových testů podmíněno drahým vybavením a nemusí být vázáno na nespecifické podmínky laboratoří, což velmi zjednodušuje vazbu mezi fyziologickou diagnostikou a přenosem do tréninkové intervence.

Dnes je, díky miniaturizaci diagnostického vybavení, dokonce možné kontrolovat průběh tréninku a momentální reakci vnitřního prostředí sportovce. Tato metoda posouvá individualizaci tréninku o další stupeň, jelikož je možné aktuální tréninkovou dávku či intenzitu upravovat dle okamžitých dat. Fyziologicky vedený trénink poskytuje trenérovi informace o vztahu external a internal loadu, tedy vztahu mezi intenzitou výkonu a reakcí vnitřního prostředí těla.

Pokud s těmito informacemi umí trenér pracovat, může lépe cílit trénink na ten nejslabší článek, který limituje sportovní výkon, díky čemuž je možné trénovat efektivněji a současně minimalizovat riziko přetrénování či stagnace.

Nástroje

• Pozorování tělesných procesů při zátěži
• Popis a vysvětlení těchto procesů
• Intervence při sestavování či vedení sportovního tréninku.

Sportovní fyziolog pomocí svých nástrojů – fyziologického testování – diagnostikuje a popisuje děje ve vztahu ke sportovní zátěži. Díky tomu může fyziolog ve spolupráci s adekvátně vzdělaným trenérem sestavit tréninkový systém definovaný zjištěnými fyziologickými limitacemi. Jedná se tréninkový přístup, který se zaměřuje na ty kondiční aspekty, které je potřeba rozvíjet, vytvářejíc tak podmínky pro efektivní a současně bezpečné tréninkové cykly.

Celý článek obsahuje následující sekce

• HOMEOSTÁZA
• KYBERNETIKA
• FYZIOLOGICKÝ SYSTÉM
• SYSTÉMOVÁ HIERARCHIE
• ZPĚTNÁ VAZBA

MUDr. Jan Hiblbauer

Zaujal Tě článek, přihlaš se k odběru a získej i stará čísla zde.